"Moc dobře jsem vnímal, jak těžký a náročný život mají, jak jsou sužovaní nemocemi, parazity a především umíráním dětí. V roce 2006 mi osud nabídl šanci Baltijcům ve vesnici Arandu pomoci se zlepšením životních podmínek. Nakonec to neskončilo jednou návštěvou, ale jezdím si, jak jsem lety zjistil, pro pocit štěstí k Aranďanům už sedmnáct let. Aranďané mi přirostli k srdci a jejich osud mi není lhostejný."